…po dlouhé době zde háži pouze malou egovložku:
Text níže, „Inspirace dobrem“, se dostal někam, kde se pro něj dá hlasovat.
http://vysledky.wintontrain.eu/…iterarni.php?…
Tak mě můžete zkusit ohlásnout. :)
Otevírá své rudé srdce, každý den znova a znova, aby ho mohla zítra opět otevřít (oni oba, nyní se však zmíní pouze o ní). Bylo mi málo a poranil jsem ruku stromu. Přišla a ovázala ho obvazem, tak skvostně a laskavě. Zahřálo to určitě nejenom ten strom. Prozářilo to den. Pozdravilo Boha a vpustilo do světa radost. Bylo mi více a rozčepýřené ptáčátko vypadlé z hnízda křičící v poslední agonii a chce život. Vpustila ho do svých dlaní a byla mu pro chvíli vším; matkou, teplem. Nedá se však bojovat prohrané, pro ptáčátko si přišla ta s kosou. Každodenně, i právě teď, vytváří svým srdcem lásku, tak samozřejmě jak to dovede jen ona. A za vším zlým je vždy tato láska cítit. Proto prosím, ať se lidé, kteří dokáží žít z této elementární životní síly, jenž nás stvořila, a kteří ji dovedou šířit dále, nedají zkazit a věří a budou věřit stále zde, přesně na tomto místě. Každý ji v sobě má, bohužel často o ní neví, netuší ji a žije svým egem a nemyslí. A to je právě to, proč ji tolik miluji a proč miluji jiné lidi. Jsou se mnou a já s nimi a prožíváme se a víme, že za vším co tuto jednoduchost ničí zůstává láska a ne, jak se dá nalézt jinde, nenávist a sobeckost.
Každé ráno na mě čeká snídaně. Poté svačina. Čeká na mě pochopení. A také kritika (kterou tak těžce snáším a ona tak těžce snáší, že ji těžce snáším), podpora, náruč, která se obtížně přijímá, pohlazení a žehlení a vaření a nádobí. A omezení, spolu s novými pohledy. Radost, pobavení (až hurónský smích) a neobjeví se zde tolik věci, za což jsem vděčný, velmi vděčný – křivda, sobeckost, lež, podezírání. Inspirován dobrem se snažím i v sobě nacházet dobro a inspirovat. Není to dobro jedné situace, je to celoživotní přesvědčení. A proto jsem tak rád, že kdykoliv můžu s láskou říci: „Mami.“
esej určená do www.wintontrain.eu
